Michal Václav Riško

 Facebook

 Z veřejného života se vytrácí stále více slovíčko hospodařit, mnozí politici je zaměňují se slovem utrácet.

 
Dobrý den, vítejte na mém webu.

Jmenuji se Michal Riško, křtěný Václav.

Jsem rodákem z Karlových Varů. Celý život jsem zasvětil několika oborům, které mě přes ekonomii, právo, lázeňství a cestovní ruch dovedly k managementu.

Jako manažer pracuji řadu let. Prošel jsem soukromými firmami, veřejnými korporacemi, úřady na několika místech státní správy a také komunální politikou jako náměstek primátora v Karlových Varech.

Myslím si, že Česká republika si zaslouží mnohem víc, než současnou vládní parodii, aktivně ničící zbytky fungující ekonomiky.

Naše společnost potřebuje kvalitní národohospodářskou strategii, která učí směr a cíl, kterého chceme dosáhnout. Musíme chránit strategické zájmy nejen v oblasti bezpečnosti, ale také zdraví, ekonomické a surovinové soběstačnosti. 

Hledám každého, kdo má zájem zlepšit kvalitu života lidí v České republice a má zájmy naší země na prvním místě.

Pokud to máte stejně jako já, neváhejte mě kontaktovat na michal@risko.cz

Dnešní společnost je rozporuplná. Panuje zde mnoho názorů, slyšet můžeme mnoho přísloví. Velká část lidí se zaměřuje především na materiální stránky života. Dřív či později, ale téměř každý z nás hledá na cestě životem smysl a budoucnost jak pro své děti, tak i následovatele. Poté nastane ta chvíle, kdy je potřeba se rozhodnout sám za sebe a popřemýšlet jakou další cestu si zvolit, jak danou situaci ovlivnit či vyřešit, nebo jak najít společný směr s lidmi, kteří představují podobné hodnoty, které by bylo dobré například společně sdílet a prosadit.

On-line prostor umožňuje odpovědět na otázky, které od Vás často dostávám. Nejdříve se ale představím, abych nebyl jen dalším bezejmenným vypravěčem. 

Jmenuji se Michal Riško, křtěný Václav a celý život jsem zasvětil několika oborům, které mě přes ekonomii, právo, lázeňství a cestovní ruch dovedly k managementu. Jako manažer pracuji řadu let. Prošel jsem soukromými firmami, veřejnými korporacemi, úřady na několika místech státní správy a také komunální politikou jako náměstek primátora v Karlových Varech.

Myslím si, že naše země potřebuje odborníky víc než kdy předtím. Česká republika si nezaslouží současnou vládní parodii, která aktivně ničí zbytky fungující ekonomiky. Naše společnost potřebuje národohospodářskou politiku, která bude chránit strategické zájmy nejen v oblasti bezpečnosti, ale také zdraví, soběstačnosti a bude v turbulentních časech záchranným bodem. Česká společnost tedy potřebuje takovou politiku, která představuje jasně definovanou jistotu pro všechny občany.

Hledám tedy každého, kdo má zájem zlepšit kvalitu života lidí v České republice a má zájmy naší země na prvním místě. Pokud to máte stejně jako já, neváhejte mě kontaktovat.  

Vážím si každého, kdo vystoupil ze své komfortní zóny, aby poctivě pracoval pro lidi s vědomím toho, že v politice se primárně nikdo nechválí, ale často jen účelově kritizuje, a především mediálně trestá. Bohužel někdy se stane i to, že se tak děje na objednávku například konkurence. Pravidla v politice jsou bohužel jako plovoucí kód.

Každý mohl za poslední dobu vidět, že v politice nejsou hranice hlouposti, ani falešného sebevědomí či pokrytectví. Pro každého rozumného člověka je ale budoucnost jeho dětí silným argumentem, proč do toho jít znovu. 

Právo

Budeme hájit právo a právní stát, abychom chránili svobodu jednotlivce před arogancí státní moci a nespravedlností. Zachování práv a svobod jednotlivce je naší nejvyšší prioritou.

Respekt

Vzájemný respekt a zodpovědnost se musí vrátit do naší společnosti. Jsou podstatou řešení současných problémů a největší obranou svobody a důstojnosti každého z nás.

Odbornost

Odbornost a poctivá práce je základ úspěchu. Vymezíme se vůči ignorování odbornosti a budeme řešit společenské problémy odborně, s pokorou a respektem k odlišným názorům.

  • Vysoká škola DTI (ekonomie a management – titul PhDr.)
  • Univerzita managementu Collegium Humanum, (bezpečnostní a krizový management – titul Mgr.)
  • Vysoká škola finanční a správní (ekonomie, právo – titul Bc.)
  • Vyšší odborná škola územně-správní (cestovní ruch, lázeňství – titul DiS.)
  • Střední škola veřejnosprávní (veřejnopránví činnosti)
  • Střední odborné učiliště sklářské

Profesní život

  • sklář
  • strážník
  • jednatel společnosti
  • člen představenstva Dopravního podniku
  • místopředseda představenstva Údržby silnic Karlovarského kraje
  • marketingový specialista 
  • lektor managementu
  • odborný poradce pro krizový management
  • interim manager

Veřejná práce

  • Ve veřejném životě začal působit jako náměstek primátora v Karlových Varech s gescemi majetek města, sociální služby a IT, kde získal mnoho dalších životních zkušeností
  • Podpořil přístavbu domova pro seniory v Karlových Varech.
  • Je čestným členem Červeného kříže
  • Dlouhodobě se angažuje ve spolku s humanitárním zaměřením
  • Významně přispěl k rozvoji sportu v Karlových Varech
  • Je aktivním podporovatelem záchrany kostela sv. Urbana v Karlových Varech – Rybářích
  • Prosazuje produktivní investice v samosprávě a veřejných obchodních společnostech
  • Je předsedou krajské organizace Právo Respekt Odbornost (PRO)

Aktivní a dříve politicky naivní. Od roku 2014 jsem působil jako zastupitel v Karlových Varech zvolený na kandidátce za Sociální demokracie.  Následně jsem působil v pozici náměstka primátora s gescemi majetek, sociální služby a IT. Před rokem 2014 jsem byl krátce krajským zastupitelem, ale mandátu jsem se vzdal, protože jsem působil jako statutární orgán v krajské obchodní společnosti a tyto funkce byly podle zákona neslučitelné. 

Byť jsem to nikdy neměl úplně doleva, tak mám sociální cítění a dodnes se podílím na dobročinných projektech. . Když slyším od politiků, že něco bude pro lidi zadarmo, tak je mi jasné, že tam budou ještě úroky, o kterých se nemluví. V roce 2018 po dlouhodobých názorových neshodách jsem se rozhodl ukončit členství a opustit politiku. Vrátil jsem se do soukromé společnosti, kde jsem působil dříve s tím, že politika je pro mne uzavřenou kapitolou. Více jsem se věnoval svým soukromým a rodinným aktivitám. 

V mezidobí jsem byl sympatizantem Trikolory. Myslel jsem si, že ještě je šance pro každého, kdo má zájem tvořit, ale po směnu Trikolóry a rozdělní jsem neviděl v další spolupráci žádný potenciál.  Osobně mám problém s rozhodnutím V. Klause staršího, kdy na konci jeho prezidentského úřadu udělil nezvykle širokou amnestii, která pro mnohé privatizační zločince udělala za jejich trestnými činy definitivní tečku.

Nejsem člověk, kterého si lze koupit, možná proto si s každým nepadnu hned kolem krku. Tomu, co dělám musím věřit, ale hlavně se mi nelíbí současná politika zadlužování nás všech a našich dětí a současný propad politiků do morální bídy. Proto jsem už nic nehledal a jako mnozí přemýšlel zdali má smysl se v české politice ovládané mediálním lhaním, vůbec angažovat. Chtěl jsem být apolitický a bezstarostně si žít soukromý život.

V roce 2022 mě oslovili přátelé z nově se formující strany Právo, Respekt, Odbornost (PRO). Po půl ročním zvažování jsem se rozhodl dát svou kůži na trh. Všemu předcházela řada setkání a vzájemného dotazování se. Trochu jsem byl překvapen, že mě lidé z PRO oslovili. Argumenty byly jasné. Je nutné změnit politiku v České republice tak, aby naši občané byli pro politiky na prvním místě a nikoliv je řídily zájmy zbohatlíků a kolonizátorů, kteří decimují řadu let českou ekonomiku a posouvají naši zemi místo prosperity, tak dál do propasti nesoběstačnosti, ekonomické závislosti a rostoucího se zadlužování, které stále více zhoršuje investiční a rozvojový potenciál celé naší země. Tragické propady na poslední příčky v hodnocení mezi evropskými zeměmi jsou přesně to, co chci změnit, stejně jako zlepšení kvality života našich občanů. Jako dlouholetý manažer vím, že zlepšit hospodaření státu je možné. Ale po demoliční četě, která nyní působí ve Strakově akademii to bude hodně práce.

Mám zkušenosti z veřejné práce, které nebyly vždy jen dobré. V politice jsem čelil z počátku nevědomě manipulacím lidí, kteří se mě snažili využít, ale vždy jsem si zachoval čistý štít. Nejsem vydíratelný a nesnáším ultimáta. Nikdy jsem nebyl obviněn z trestného činu. Ve veřejných funkcích které jsem zastával jsem pracoval pro lidi, ale málo jsem svou práci prezentoval. To byla chyba. Lidé mají vědět všechno, co pro ně politici dělají. Nepodléhám lidem, kteří v politice hledají primárně osobní prospěch a možná proto bylo pro mě těžké se rozhodnout k návratu do světa, kde se v poslední době často hraje s falešnými kartami.

Po vstupu do strany PRO jsem se rozhodl, že budu hledat lidi, kteří jsou ochotní vystoupit ze své komfortní zóny s cílem dát České republice reálnou vizi svobodné, sebevědomé, prosperující, nezávislé a suverénní země ve středu Evropy, která nebude kolonií pro zahraniční hyeny, nemající nikdy dost, ale hrdým a rovnocenným partnerem, který má v zádech slušné lidi. 

Tato otázka je ve své složitosti a komplexnosti vlastně jednoduchá, ale nevím jestli bude odpověď srozumitelná.

Prolévání děr penězi z veřejných rozpočtů je vlastně jen udržování neživotaschopných projektů, které by už dávno zcela zanikly. Takové projekty se chovají jako parazit, který postupně zcela zachvátí svého hostitele.

Proto je dobré začít základní otázkou. Co je tak nezbytně nutné, abychom to soustavně podporovali a udržovali takovou podporu v mezích ekonomické únosnosti, bezdlužnosti, pod přísnou kontrolu hospodárnosti a účelnosti.

Politici se naučili z peněz všech občanů uplácet vybrané slupiny, které preferují, aby od nich získaly hlasy pro ubohou politiku trafikantů a vazalů přisátých na veřejných rozpočtech, kteří jen vytrvale čerpají, ale netvoří.

Výjimkou je vzdělávání, péče o nemocné neziskový sektor, který je pro stát nezbytně nutný jako je například integrovaný záchranný systém nebo armáda.

Za vším stojí lidé. Ale ti co jen dělají dluhy, tak vlastně jsou horší lupiči než ti, co jen sprostě kradou, protože zakládají horší kvalitu života nejen svým dětem, ale i dalším generacím, na které dluhy dopadnou a budou jim ničit kvalitu desetiletí života. 

Proto vždy je potřeba myslet v první řadě na to, jak ekonomicky prospívat a nikoliv, jak utratit peníze, navíc všechny zadlužit a tvářit se, že současný stav je dobrý. Splácení dluhů s úroky, které připravují politici těm, kterých se to bude týkat se asi fakt líbit nebude.

Kdo by chtěl za jiné platit dluhy?

Půjčka na návratnou investici je snad jediné, co se dá schválit, ale takové investice politici v Karlovarském kraji snad vůbec nedělají. Často se jedná jen o černé díry, které budou dál mandatorními výdaji zatěžovat budoucnost všech, kteří přijdou.

Jen hospodárné a produktivní myšlení mohou přinést lidé, kteří tomu skutečně rozumí. Kkariérní politici, kteří nikdy pořádně nepracovali, teoretici a všichni ti, kteří žijí na úkor veřejných rozpočtů nic dobrého pro lidi neudělají. Bohužel mnozí, kteří jsou zcela závislí na dotacích a veřejných penězích, tak aktuálně v Karlovarském kraji vládnou a dobře ví, že jen mediální štvanicí jsou schopni lidi, kteří jim to stále věří udržet lží a hloupými sliby.

Každý dluh musí být splacen a nikdo nechce platit dluhy, které nasekal za někdo jiného . Takové dluhy mohou být je nástrojem toho nejhrubším populismu od samotné podstaty správy veřejných statků.

Prosperita nežije v nekonečných dotací z veřejné kapsy, ale z tvrdé práce a zaslouženého zisku, který je bohatstvím pro stát v podobě daní, chlouby, respektu a úcty.

Tohle se v Karlovarském kraji už dlouho nenosí. U politických koryt se jen hoduje a navíc na dluh.

 Víte, pravda nebývá vždy senzací.

Media a politika mohou mít společný cíl

Tento text jsem napsal až s dostatečným odstupem, protože by byl plný křivd, faulů, emocí a často i sprostých slov. 

Není novinář, jako novinář.

Když deset let budujete něco od píky a podaří se Vám své manažerské schopnosti využít, tak že státní podnik postavíte na produktivním hospodaření a zvýšíte jeho efektivitu a potenciál, tak jste pochválen. Ale vše se jako mávnutím kouzelné hůlky se vše změní ve chvíli, kdy se veřejnost dozví, že budete kandidovat ve volbách a vstoupíte do politiky.

Pak se začnou dít věci. Média začnou říkat o vás “veřejnou pravdu”, o které jste dosud neměli ani nejmenší tušení. Nemáte tušení o tom, že u novinového stánku se prodávají noviny, kde se píše o vás a hlavně, ani jste nedostal možnost se k jednostrannému obsahu vyjádřit. A to ještě nejste politik.

Články na politickou objednávku.

Z uznávaného manažera se stane ze dne, na den podezřelý člověk, který je kritizován a mediálně lynčován, a to i bez sebemenších důkazů. Některým mediím postačí jen fráze o tom, že jejich lidé se něco domnívají a senzace je na světě. Jde vlastně jen o politický bulvár, ale je to vůbec pro občany žádoucí, aby o svých volených zástupcích byli informování prostřednictvím vyfabulovaných článků šitých na míru, bez faktů a důkazů?

Čas kdy mediální lynč končí

S nadsázkou by se dalo říct, že nikdy, protože není jasně zdali na vás byla objednávka učiněna s potřeby celospolečenské nebo osobní. 

Články plné nepodložené špíny v komerčních mediích skončí a senzace, jakoby nikdy nebyla. Jen v paměti lidí zůstává i přes omluvná sdělení pach mediálního hnoje v éteru dál, prakticky navždy. Každá další obhajoba budí jen nová a nová podezření.

I takové může být přivítání v politice a vy se nestačíte divit. Jediná šance jak se vyhnou poptávce po vás je odchod z politiky, pak o vám už komerční media zájem většinou mít nebudou. 

Měl jsem možnost publikovat v několika médiích a vím, že současná komerční mediální scéna je vlastně jen soukromým byznysem, kde si lze mnohé docela snadno koupit, podobně jako chleba a mléko v zahraničních supermarketech, rozparcelovaných Čech nadnárodními společnostmi. Jejich společným zájmem není blahobyt občanů, ale na prvním místě mají starost, jak vydělat, ať je to cokoli. Jejich majitele většinou nejsou zdejší a kromě peněz je Česká republika vůbec nezajímá. 

Nevydíratelný je větší hrozbou, než si myslí.

Na a mnohé lidi se krátce po vstupu do politiky začala vylívat špína na internetu. Uplyne řada let, ale dodnes se mě lidé ptají, zdali ta snůška lží je pravda. Nezbývá nic, než trpělivě vysvětlovat, jak to v mediích chodí, a že zisky nemusí být vždy v penězích, ale také v upřednostnění, útočného špinění nebo zamlčení toho, co se nehodí. I to se dá u soukromníka  v Čechách zaplatit.

Mluvím s novináři a častou odpovědí bývá jednoduchá otázka, ve které je skrytá odpověď na tisíce dotazů. “Komu to prospívá”. 

I vymyšlená špína na konkurenci může být právě tím, co prospívá těm, kteří už nemají co nabídnout a zoufale se snaží všechny přesvědčit o tom, že mají dostat další a další šanci, která končí opět nesplněnými sliby a stále se opakující mediální lží.

“Faktem je, že svědomí a trestní rejstřík mám čisté a nechodím pro korupci vysvětlovat to nevysvětlitelné na policii a soudy.  Ale to není v české politice už delší dobu úplně běžné, takže se tím od mnohých aktivních politiků vlastně odlišuji. Jsem netrestaný a s policisty chodím občas na pivo a nikoli na výslechy.

Jsem rád, že veřejnoprávní média o mě nikdy nic nepravdivého nenapsala, zadarmo se lhaní nejspíš nikomu do krámu nehodí.

Několik otázek na závěr

Kdo může mít zájem prostřednictvím zahraničního kapitálu sponzorovat české politické strany a proč?

Znáte politické subjekty, které jsou bohatě sponzorovány ze zahraničí?

Proč jsou zahraniční dary některým politickým stráním od neznámých majitelů?

Proč se takové informace moc nešíří?

Kdo jsou skuteční vlastníci medií?

Proč media z Kypru mají zájem o informovanost českých občanů?

Proč neprůhledností od samého počátku?

Proč se mnohým mocipánům, kteří mají plná ústa svobody a demokracie dnes nelíbí svobodné názory lidí?

Proč je veliká snaha takové lidi umlčovat, diskreditovat nebo dokonce kriminalizovat? 

Je to snad proto, že je nemohou umlčet tajemné mediální hrady, kterým už mnoho lidí přestává nevěřit ?

Už víte proč?  Pokud ne, tak se omluvám a slibuji, že se budu příště více snažit…

Víte, pravda nebývá vždy senzací.

Veliká příležitost pro celý Karlovarský kraj

Hned troje naše nejslavnější lázně – Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně se dočkaly zapsání na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pro  celý Karlovarský kraj jde o příležitost, kterou by neměl promarnit. Současní představitelé kraje, ale nemají tah na branku. Utápí se ve vlastní neschopnosti a vazalství nesourodé koalice mnoha osobních zájmů a pašalíků, které drží mnohočetný a názorově nesourodý slepenec křehce pohromadě.

Takový potenciál včetně mezinárodního letiště nemá mnoho destinací. Kvalitní doprava oslovuje tisíce turistů a návštěvníků, přijíždějících za kulturou, lázeňskou péčí a mnohými krásami, které může Karlovarský kraj nabídnout.

Oprášení starých receptů.

Karlovy Vary už dříve navázaly na zhoršení vztahů mezi západem a Ruskem. Vyvěšování vlajek jiných zemí na úřadech ukázalo, že kdysi multikulturní společnost se prostřednictvím hloupých politiků výrazně polarizuje. Vítězí často prozápadní a ekonomicky slepý fanatismus, na místo neutrálního a svobodného prostředí, ze kterého Karlovarský kraj vždy úspěšně profitoval. A to nejen ekonomicky. Památky, které mají mezinárodní výjimečnost navštěvuje více turistů, ale výpadek navázaný na Rusko je stále markantní. Celková bilance zdaleka nenaplnila očekávání tak veliké investice, kterou zejména města “lázeňského trojúhelníku” v minulosti investovala. Zápis unikátních krušnohorských hornických děl na seznam světového dědictví je další nedotaženou politickou karikaturou, vedoucí nesprávným směrem.

Jak ale potenciál využít dále?

Dálnice D6 musí být dál jasnou prioritou. Je velká škoda, že karlovarské mezinárodní letiště má své zlaté časy za sebou, stejně jako fakt, že regionu chybí kvalitní dálkové železniční spojení.  Vlaky jezdí z Karlových Varů do Ostravy, ale přes Plzeň, nebo Prahu. Do Německa elektrifikace chybí od dob socialismu.

Destinační marketing spíš více působí jako předem připravená hra o místečka pro kamarády politiků a nikoliv odborníků, kteří přinesou skutečné a zoufale očekávané výsledky. Místo toho jede neustávající mediální a populistická štvanice, kde vítězí nové a nové falešné sliby, které nejsou téměř nikdy splněny.

Přitom náš kraj je velmi malý, v podstatě jako větší německý okres, přesto je dalším nedotaženým produktem. A „transformační projekty“, opět více  připomínají krátkozraké projídání dotací, než perspektivní investice do budoucna, které povedou k uchopení potenciálu v dalším rozměru byznysu a rozvoje našeho kraje. Následné udržení demografické křivky by mohlo být první odměnou za neviditelnou práci.

Kulhající dotace pro krátkozraký sektor pojídačů veřejných peněz, postrádající produktivní obsah s podporou rozvoje drobného průmyslu. S takovým ekonomickým myšlením, musí každý zapomenutou na jakoukoli šancí zastavit odliv lidí z kraje. Ano, Karlovarský kraj dlouhé roky jede na méně, než třetinu svých demografických možností, proto se postupně stává “krajem duchů”.

Existuje několik smělých plánů, majících nejen veliký potenciál, ale představující jistou míru úmorné práce, která může přinést kýžený výsledek. Ale současné vedení Karlovarského kraje je více shlukem amatérů s napojením na veřejné rozpočty, než tým vizionářů, kteří mají jasný plán, jak zúročit potenciál, který Karlovarský kraj svou jedinečností nabízí.

Lidé, kteří mají odborné předpoklady jsou spíš štvanou zvěří, než vítanými hosty a spasiteli dlouhodobě ničeného potenciálu hlupáky. 

V dobách socialismu za bývalého Československa, kdy byla povinná práce, nebyla svoboda slova, pohybu a nebylo soukromé vlastnictví, tak jako ho známe dnes. V Československu se vyráběly nákladní, osobní automobily a motocykly, které se vyvážely do celého světa.

Touha po svobodě se v roce 1989 stala realitou. Komunisté skončili, ale mnozí soudruzi  přelezli do nových politických stran. S komunistických ředitelů státních podniků se mávnutím kouzelného privatizačního proutku stali do slova přes noc vážení podnikatelé ve svobodném Československu. Ale hlavně se odsunula vojska sovětské armády. Nikdo nechtěl, aby na našem svobodném území působily vojáci z jiné země než naší.

Vznikla ODS a privatizace se rozjela na plné obrátky, stejně jako miliardové kauzy nebývalých rozměrů. 

Československo se rozdělilo na Česko a Slovensko.  Privatizovali Češi ale i západní země. Výsledkem je dnešní hospodářská situace, kdy Češi jako pacholci pracují ve firmách cizích vlastníků, kteří zde realizují rentiérský kapitasmus, jehož cílem je ze získané kolonie vytěžit pro vlastní ekonomiku maximum. Že by naši západní přátelé platili stejné mzdy za práci Čechům jako ve svých domovských zemích, to si ani nikdo nemyslel. Ale i naše vlády se postupně stali přisluhovači vyžírků, kteří si přijeli do Čech jen dobře vydělat, vydrancovat potenciál a vytěžit maximum pro sebe.

Dnes Česko téměř nic ve finální podobě nevyrábí. V českých firmách se jen montují díly do zahraničních výrobků, které si zpět kupujeme za nehorázné peníze. Lidé, kteří nakupují v obchodech, tak podporují zisky ve stamiliardách západních vlastníků, kteří zde neinvestují a vyváží si vydřené peníze do svých ekonomik, kde dál a dál bohatnou, tatím co Česká republika za asistence místních politiků mele z posledního.

Závislost na potravinách, výrobních kapacitách západních zemí staví naši zemi do pozice kolonie, nechající se každoročně ožebračovat o stovky miliard, které se ve velkém ztrácí v jiných ekonomikách, daňových rájích, v neprůhledných firmách a dokonce i vzdálených trzích mimo Evropskou Unii. 

Češi jsou dnes spíš hosty ve vlastní zemi, ve které ekonomicky už dávno nevládnou. Z vládních politiků se stávají zaprodanci mediální propagandy zahraničních majitelů, jejichž cílem je pouze vyžírání ekonomického potenciálu šikovných a pracovitých lidí, kteří jsou ochotni se lopotit za směšnou almužnu rovnající se téměř výplatě důchodu v sousedních zemích.

Nastává období, kdy se Češi začnou vracet ke kořenům a vlastenectví Masarykova odkazu, nebo bude dál pokračovat optimalizace moderního systému globalizačního otrokářství založeného na nadvládě věřitelů zadlužených států, které zůstanou v začarovaném kruhu vazalů v područí novodobých poručníků vládnoucím dluhovým spirálám, určujících demokratickou většinu s mediální armádou dávkující kontrolovanou pravdu pro všechny. 

České republice by možná slušelo být více suverénní a nezávislou zemí, než vazalem evropského ekonomického fanatismu založeného na nerovně nastavené dotační politice, která je prolezlá výjimkami  od samého počátku.   

V roce 2023 podepisuje vláda pod vedením Petra Fialy z ODS smlouvu o vstupu vojsk NATO na území České republiky.

Politika může být jako droga, budí v lidech osobní interes, ale i vlastenectví

Každý, kdo se dostane v životě k politice, často tak, že ho osloví nějaký známý, tak postupně zjistí, že kolem nás je vskutku mnoho lidí, kteří mají na stejné věci úplně odlišné názory. I zde začíná politika.

Umět odprezentovat své názory tak, aby se staly předmětem široké diskuse a následně skončily na smetišti politických názorů, nebo se objevily jako nosné myšlenky, které budou sdílet statisíce, či milióny lidí a stanou se smyslem života mnoha lidi, kteří chtějí zlepšit kvalitu svého života a svých dětí. To by mělo být ideálem a smyslem politiků, kteří chtějí formovat občanskou společnost bez předsudků, nenávisti a rozdělování společnosti vedoucí k lepší ovladatelnosti a často směřující k neznámému cíli o němž lidi vůbec neví jak dopadne.

Ano, základním principem je právě uchování občanské společnosti založené na humanismu, pluralitě názorů, demokracii a svobodě. Má to ale řadu ale…

Ne všichni do politiky přišli pracovat pro společnost se stejným úmyslem. U některých je vidět, už na první pohled, že jejich zájmy směřují daleko za obzory České republiky. Sponzoři politických stran z daňových rájů s utajenou identitou by měl být jednoznačný důkazem o tom, že politici krmení z cizích zemí budou jednoznačně prosazovat cizí zájmy. Hnutí STAN a jejich kyperští sponzoři nebyly doposud zveřejněni. Čí zájmy STAN hájí? Jsou to jejich tajemní mecenáši nebo občané ČR, kteří tahají za nitky a živí netransparentní politické projekty?

Například, když politik za ODS oznámí, že v případě stažení obchodování ČEZ z burzy by poškodil zájmy minoritních akcionářů ze soukromého sektoru, tak je více než jasné, že když je ohrožena celá populace energetickou chudobou a upřednostňuje zájmy privátní menšiny, která si peníze odvádí do soukromých kapes, musí existovat jediný racionální důvod, proč má interes, který odsouvá občany a voliče na druhou kolej.

Příkladů je z celého ekonomického spektra dost. Další zajímavostí je fakt, že surovinové zásoby a především těžbu surovin na našem území dnes kontrolují, z velké části zahraniční firmy, které českým firmám vytěžené suroviny prodávají a zisk opět vyvádí do zahraničí na úkor české ekonomiky.

Po diamantovém dole v Africe zůstala obří díra, která je viditelná i s vesmíru, ale africkým lidem zbyly jen oči pro pláč. Dnes se hospodářská těžba nadnárodních společností s neomezenými zdroji peněz už třicet let zakusuje do české ekonomiky za vydatné pomoci moderní techniky a celý proces se zrychluje a precizuje do takových detailů, že například německé, francouzské a holandské společnosti vědí kolik se denně zkonzumuje potravin v jejich řetězcích až do poslední vesnice, a protože neexistuje žádný Český řetězec, který by představoval skutečnou konkurenci, tak se ceny potravin stále zdražují a boří jednu hranici za druhou. Přitom ve svých domovských zemích jsou kvalitnější potraviny levnější než v Česku. 

Jako dobrý národohospodář by měl český politik umět nastavit podmínky pro české podnikatele tak, aby nebyli jen otroky (subdodavateli) firem, které do české ekonomiky nevkládají investice, ale jen vyvádějí zisky do daňových rájů nebo do mateřských ekonomik, které bohatnou na úkor českého státu a práce místních lidí. Takové peníze se často do naší ekonomiky vrací jako půjčky, ze kterých si další kolonizátoři s velkou pompou vyvádí další peníze v podobě splátek a hlavně tučných úkorů, které dál decimují investiční možnosti naší země.

  • Jak dlouho potrvá řízená devastace české ekonomiky ve prospěch vnějšího světa? 
  • Kolik lidí musí přijít k volbám a dát stopku žonglérům s národními dluhy? 
  • Bude práce českých lidí to jediné, co zachrání budoucí generace?
  • Proč jsou zahraniční partneři zvýhodňováni o proti českým firmám?
  • Existuje politická síla, která zatočí s populismem, lhaním a podvody na voliče?

Možná ano. Proto musí být politici ve stejném týmu jako ti, co si je platí.  Potřebujeme takové podnikatele, kteří v Čechách odvádí daně na důchody, zdravotnictví a služby státu. A ne takové, kteří vyváží zisky mimo naší zemi, aby si doma dál přilepšovali svou bohatou ekonomickou bilanci na úkor do hola oškubaných Čechů.

Bude potřeba stavět naše zájmy vždy na první místo. Ne mlčky přihlížet kolonizaci všeho, co generuje zisk do kapes lidí, kteří si do Čech přijeli jen vydělat a zainteresovaní politici jim v naší vlasti budou umetat cestičku s krve a potu důvěřivých Čechů, kteří už řadu let jsou pacholky pracující ve fabrikách na výrobu dividend pro podnikatele z jiných zemí, které české zájmy často vůbec nezajímají.

Věřit bohatým kamarádům, že Vás neoškubou je přeci naivní.

Není to snad náhoda, že politici hovoří o tom, že pokud nebude fungovat ekonomický systém, demokracie nepřežije. V Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS to v souvislosti s energetickou krizí řekl ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Dodal, že v Česku a Evropě boj s energiemi stále neskončil. Za hlavní důvod vysokých cen označil trvající ruskou invazi na Ukrajině. 

Ale ten stejný politik vůbec nehovoří o tom, že největší ekonomickou destabilizaci a postupné destrukci se podíleli mnozí politici, včetně strany, kterou reprezentuje dlouhá léta.

Každý si musí pamatovat na hesla, když si to nedokážeme vyrobit, tak si to dovezeme.

Proč né, ale pak je potřeba říci to “B”, za kolik. Ono v tržní ekonomice také platí zákon poptávky. Možná na to ekonomičtí politici pozapomněli. Asi v okamžiku, když na trhu kdokoli zjistí, že tam, kde působí nemá konkurenci, tak začne šroubování ceny směrem vzhůru. I když se jedná o drobné, tak v objemu miliónů spotřebitelů se může jednat o stamiliardy měsíčně, které se navíc jako bonus za přispění našich politiků ani nedaní v Česku a odchází do jiných ekonomik, kde se vylepšuje bilance z české spotřeby.

Už se mnohokrát prokázalo, že Češi investice zahraničních korporací dávno a královsky zaplatili, ale vyjídání pokračuje každoročně dál a dál. Rentiérský kapitalismus ve spojení se středověkou kolonizací vede malou českou ekonomiku do záhuby navíc dotační politikou EU, která bohatým a velkým dává více dotací a na malí a chudí jí vůbec nezajímají.

Dalším fenoménem jsou právě pokřivené dotace, které ničí všechny ty, kteří jsou demokraticky potlačováni, protože nemají výjimky a vysoké dotace, jako ti co drží většinu a bezohledně za dotacích hodují jako hyeny, křiví ceny a podrážejí konkurence schopnost a ničí ekonomiku svých sousedů, kterým říkají partneři a spojenci.

Kdo by se chtěl spojovat s někým, koho primárním cílem je ekonomicky ničit každého, kdo mu otevře svou ekonomiku? 

Svoboda a demokracie se ve světě materialismu a peněz dá vyvážit také soběstačností a daněmi na dotované zboží, které devastuje volný trh od samého počátku od produkce, až po spotřebu. 

Před vstupem do svobody a demokracie neměla Česká republika téměř žádné dluhy, ale naopak existovalo mnoho pohledávek po celém světě za české zboží, které okolní země splácely.

Dnes po třiceti létech agonie se Češi probouzejí do země zadlužené více než třemi bilióny, s nesoběstačnou ekonomikou a zoufalou infrastrukturou, aby pokračovali dál v zadlužování a devastaci vlastní ekonomiky, nebo se vydali novou cestou, která není závislá na vyžírkách a kolonizaci, ale na oboustranně výhodné spolupráci, která je přínosem pro ekonomiku jednotlivce a státu. 

K otázce korespondenčních voleb se snažím odpovědět si nejdříve na základní otázky.

Kdo volí politiky a za jakým účelem?

Jsou to občané země, ve které žijí nebo ti, co se rozhodli žít jinde a na Českou republiku si nenajdou čas ani jako turisté?

Má každý občan české republiky právo volit stejně, jako každý jiný. Skupina lidí, kteří mají volit korespondenčně ze zahraničí už tím jasně diskriminuje další občany české republiky, protože ti mohou volit jen v ČR a nikoli v cizích zemích.

Konec,  konců, když chtějí čeští občané volit, tak mohou přijet a učinit tak jako všichni, kteří se rozhodli žít zde a řídit se platným volebním zákonem.

Mimo to je ze světa známé, že korespondenční volby opakovaně ukázaly manipulaci s hlasy a další netransparentní kauzy se stále objevují.

Primární zájem o tom, jak bude vypadat politická reprezentace by měli mít lidé žijící z dané zemi a nikoliv ti, kteří zde dlouhodobě nežijí a často jejich zájem o život v ČR je minimální.

Volby jsou snad svátkem demokracie a nikoliv další komplikací, která bude navíc opět rozdělovat společnost.

Konečně právo volit pro občany České republiky není nikomu upíráno, stejně jako to není povinnost, za kterou by se lidé trestali.

Myslím si, že více by se měli politici z TOP 09 a STAN zajímat o milióny lidí, kteří v Čechách k volbám nechodí, než o zlomek těch, kteří jsou mimo ČR z mnoha objektivních důvodů.

Korespondenční hlasování pro pár lidí, kteří mohou přijet volit je další vyhazování veřejných peněz ve prospěch lidí, kteří často ČR opustili ze soukromých důvodů, které nemají s politikou nic společného. 

Podle posledních informací má být dokonce problém s ústavností korespondenční volby.

A co prosperita, soběstačnost a dobré jméno. Tohle evidentně současné politiky nezajímá.  

Můžete mi napsat na e-mail, nebo prostřednictvím webového formuláře.
michal@risko.cz

    To že jste člověk prokažte výběrem ikony dům.

    © Copyright 1969 – 2023 | Mgr. Michal Riško | Všechna práva vyhrazena.