Veřejně hospodařit neznamená vyžírat

V dobách socialismu za bývalého Československa, kdy byla povinná práce, nebyla svoboda slova, pohybu a nebylo soukromé vlastnictví, tak jako ho známe dnes. V Československu se vyráběly nákladní, osobní automobily a motocykly, které se vyvážely do celého světa.

Touha po svobodě se v roce 1989 stala realitou. Komunisté skončili, ale mnozí soudruzi  přelezli do nových politických stran. S komunistických ředitelů státních podniků se mávnutím kouzelného privatizačního proutku stali do slova přes noc vážení podnikatelé ve svobodném Československu. Ale hlavně se odsunula vojska sovětské armády. Nikdo nechtěl, aby na našem svobodném území působily vojáci z jiné země než naší.

Vznikla ODS a privatizace se rozjela na plné obrátky, stejně jako miliardové kauzy nebývalých rozměrů. 

Československo se rozdělilo na Česko a Slovensko.  Privatizovali Češi ale i západní země. Výsledkem je dnešní hospodářská situace, kdy Češi jako pacholci pracují ve firmách cizích vlastníků, kteří zde realizují rentiérský kapitasmus, jehož cílem je ze získané kolonie vytěžit pro vlastní ekonomiku maximum. Že by naši západní přátelé platili stejné mzdy za práci Čechům jako ve svých domovských zemích, to si ani nikdo nemyslel. Ale i naše vlády se postupně stali přisluhovači vyžírků, kteří si přijeli do Čech jen dobře vydělat, vydrancovat potenciál a vytěžit maximum pro sebe.

Dnes Česko téměř nic ve finální podobě nevyrábí. V českých firmách se jen montují díly do zahraničních výrobků, které si zpět kupujeme za nehorázné peníze. Lidé, kteří nakupují v obchodech, tak podporují zisky ve stamiliardách západních vlastníků, kteří zde neinvestují a vyváží si vydřené peníze do svých ekonomik, kde dál a dál bohatnou, tatím co Česká republika za asistence místních politiků mele z posledního.

Závislost na potravinách, výrobních kapacitách západních zemí staví naši zemi do pozice kolonie, nechající se každoročně ožebračovat o stovky miliard, které se ve velkém ztrácí v jiných ekonomikách, daňových rájích, v neprůhledných firmách a dokonce i vzdálených trzích mimo Evropskou Unii. 

Češi jsou dnes spíš hosty ve vlastní zemi, ve které ekonomicky už dávno nevládnou. Z vládních politiků se stávají zaprodanci mediální propagandy zahraničních majitelů, jejichž cílem je pouze vyžírání ekonomického potenciálu šikovných a pracovitých lidí, kteří jsou ochotni se lopotit za směšnou almužnu rovnající se téměř výplatě důchodu v sousedních zemích.

Nastává období, kdy se Češi začnou vracet ke kořenům a vlastenectví Masarykova odkazu, nebo bude dál pokračovat optimalizace moderního systému globalizačního otrokářství založeného na nadvládě věřitelů zadlužených států, které zůstanou v začarovaném kruhu vazalů v područí novodobých poručníků vládnoucím dluhovým spirálám, určujících demokratickou většinu s mediální armádou dávkující kontrolovanou pravdu pro všechny. 

České republice by možná slušelo být více suverénní a nezávislou zemí, než vazalem evropského ekonomického fanatismu založeného na nerovně nastavené dotační politice, která je prolezlá výjimkami  od samého počátku.   

V roce 2023 podepisuje vláda pod vedením Petra Fialy z ODS smlouvu o vstupu vojsk NATO na území České republiky.

 autor: Michal Riško