Media a politika mohou mít společný cíl

Tento text jsem napsal až s dostatečným odstupem, protože by byl plný křivd, faulů, emocí a často i sprostých slov. 

Není novinář, jako novinář.

Když deset let budujete něco od píky a podaří se Vám produktivně hospodařit a efektivně zvyšovat potenciál, tak jste pochválen. Ale vše se jako mávnutím kouzelné hůlky změní, když se veřejnost dozví, že budete kandidovat ve volbách.

Pak se začnou dít věci. Média začnou říkat o vás “veřejnou pravdu”, o které jste sami dosud neměli ani nejmenší tušení. Nemáte tušení o tom, že u novinového stánku se prodávají noviny, kde se píše o vás a hlavně ani jste nedostal možnost se k jednostrannému obsahu vyjádřit. A to ještě nejste politik.

Články na politickou objednávku.

Z uznávaného manažera se stane ze dne, na den podezřelý člověk, který je kritizován a mediálně lynčován, a to i bez sebemenších důkazů. “Objektivním mediím” postačí jen fráze o tom, že někteří lidé se něco domnívají a senzace je na světě.

Aktivní mediální lynč končí většinou hned po volbách, pak články plné nepodložené špíny v komerčních mediích skončí a senzace, jakoby nikdy nebyla. Jen v paměti lidí zůstává i přes omluvná sdělení pach mediálního hnoje, který ale zůstává v éteru dál. Na internetu je prakticky navždy. Každá další obhajoba budí jen nová a nová podezření.

I takové může být přivítání v politice a vy se nestačíte divit.

Měl jsem možnost publikovat v několika médiích a vím, že současná komerční mediální scéna je vlastně jen soukromým byznysem, kde si lze mnohé docela lacino koupit, podobně jako chleba a mléko v zahraničních supermarketech, rozparcelovaných Čech nadnárodními společnostmi, které sledují na prvním místě jak vyčistit místním jejich poloprázdné peněženky.

Kdo se nenamočí do špíny, může být ještě větší hrozbou, než si myslí.

Na a mnohé lidi se krátce po oznámení vstupu do politiky začala vylívat špína na internetu. Uplyne řada let, ale dodnes se mě lidé ptají, zdali ta snůška lží je pravda. Nezbývá nic, než trpělivě vysvětlovat, jak to v mediích chodí, a že zisky nemusí být vždy v penězích, ale také v upřednostnění, útočného špinění nebo zamlčení toho, co se nehodí. I to se dá u soukromníka zaplatit.

Mluvím s novináři a častou odpovědí bývá jednoduchá otázka, ve které je celá odpověď na tisíce dotazů. “Komu to prospívá”.  I vymyšlená špína na konkurenci může být právě tím, co prospívá těm, kteří už nemají co nabídnout a zoufale se snaží všechny přesvědčit o tom, že mají dostat další a další šanci, která končí opět nesplněnými sliby a stále se opakující mediální lží.

Faktem je, že svědomí a trestní rejstřík mám čisté a nechodím pro korupci vysvětlovat to nevysvětlitelné na policii a soudy.  Ale to není v české politice už delší dobu úplně běžné, takže se tím od mnohých aktivních politiků vlastně odlišuji. Jsem netrestaný a s policisty chodím občas na pivo.

Jsem rád, že veřejnoprávní média o mě nikdy nic nepravdivého nenapsala, zadarmo se lhaní nejspíš vůbec nikomu nehodí.

Kdo může mít zájem prostřednictvím zahraničního kapitálu sponzorovat české politické strany a proč?

Jen pro pořádek připomínám, že u nás působí politické subjekty, které jsou bohatě sponzorovány ze zahraničí neznámými majiteli celou řadu let. Tato zpráva se ale moc nešíří, přitom by mnohým občanům pomohla otevřít oči. Někteří by jistě úplně procitli a možná se i hodně podivili. Ale o to zjevně skuteční vlastníci medií nestojí. Media a dárci peněz vybraným politickým stranám, také z Kypru jsou ukázkovým příkladem hanebné spolupráce, která svou neprůhledností od samého počátku mohou vzbuzovat podezření na mafiánské struktury, které mohou stát v pozadí anonymních akcií i podezřelých investic do politiky. 

Mnohá media v Čechách jsou stejně, jako supermarkety vlastněna zahraničními firmami, často se sídlem v daňových rájích, aby hlásala například z Kypru “českou pravdu”.  Ano to není vtip, ale realita současného světa. 

Po několika létech v politice mě současná mediální scéna spíš přivádí k zamyšlení. Proč se mnohým mocipánům, kteří mají plná ústa svobody a demokracie dnes nelíbí svobodné názory lidí? Proč je veliká snaha takové lidi umlčovat, diskreditovat nebo dokonce kriminalizovat? 

Je to snad proto, že je nemohou umlčet tajemné mediální hrady, kterým už mnoho lidí přestává nevěřit ?

Už víte proč?  Pokud ne, tak se omluvám a slibuji, že se budu příště více snažit…

Víte, pravda nebývá vždy senzací.

autor: Michal Riško

UNESCO je stále veliká příležitost pro celý Karlovarský kraj

Hned troje naše nejslavnější lázně – Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně se dočkaly zapsání na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pro  celý Karlovarský kraj jde o příležitost, kterou by neměl promarnit. Současní představitelé kraje, ale nemají tah na branku. Utápí se ve vlastní neschopnosti a vazalství nesourodé koalice mnoha osobních zájmů a pašalíků, které drží mnohočetný a názorově nesourodý slepenec křehce pohromadě.

Takový potenciál včetně mezinárodního letiště nemá mnoho destinací. Kvalitní doprava oslovuje tisíce turistů a návštěvníků, přijíždějících za kulturou, lázeňskou péčí a mnohými krásami, které může Karlovarský kraj nabídnout.

Oprášení starých receptů.

Karlovy Vary už dříve navázaly na zhoršení vztahů mezi západem a Ruskem. Vyvěšování vlajek jiných zemí na úřadech ukázalo, že kdysi multikulturní společnost se prostřednictvím hloupých politiků výrazně polarizuje. Vítězí často prozápadní a ekonomicky slepý fanatismus, na místo neutrálního a svobodného prostředí, ze kterého Karlovarský kraj vždy úspěšně profitoval. A to nejen ekonomicky. Památky, které mají mezinárodní výjimečnost navštěvuje více turistů, ale výpadek navázaný na Rusko je stále markantní. Celková bilance zdaleka nenaplnila očekávání tak veliké investice, kterou zejména města “lázeňského trojúhelníku” v minulosti investovala. Zápis unikátních krušnohorských hornických děl na seznam světového dědictví je další nedotaženou politickou karikaturou, vedoucí nesprávným směrem.

Jak ale potenciál využít dále?

Dálnice D6 musí být dál jasnou prioritou. Je velká škoda, že karlovarské mezinárodní letiště má své zlaté časy za sebou, stejně jako fakt, že regionu chybí kvalitní dálkové železniční spojení.  Vlaky jezdí z Karlových Varů do Ostravy, ale přes Plzeň, nebo Prahu. Do Německa elektrifikace chybí od dob socialismu.

Destinační marketing spíš více působí jako předem připravená hra o místečka pro kamarády politiků a nikoliv odborníků, kteří přinesou skutečné a zoufale očekávané výsledky. Místo toho jede neustávající mediální a populistická štvanice, kde vítězí nové a nové falešné sliby, které nejsou téměř nikdy splněny.

Přitom náš kraj je velmi malý, v podstatě jako větší německý okres, přesto je dalším nedotaženým produktem. A „transformační projekty“, opět více  připomínají krátkozraké projídání dotací, než perspektivní investice do budoucna, které povedou k uchopení potenciálu v dalším rozměru byznysu a rozvoje našeho kraje. Následné udržení demografické křivky by mohlo být první odměnou za neviditelnou práci.

Kulhající dotace pro krátkozraký sektor pojídačů veřejných peněz, postrádající produktivní obsah s podporou rozvoje drobného průmyslu. S takovým ekonomickým myšlením, musí každý zapomenutou na jakoukoli šancí zastavit odliv lidí z kraje. Ano, Karlovarský kraj dlouhé roky jede na méně, než třetinu svých demografických možností, proto se postupně stává “krajem duchů”.

Existuje několik smělých plánů, majících nejen veliký potenciál, ale představující jistou míru úmorné práce, která může přinést kýžený výsledek. Ale současné vedení Karlovarského kraje je více shlukem amatérů s napojením na veřejné rozpočty, než tým vizionářů, kteří mají jasný plán, jak zúročit potenciál, který Karlovarský kraj svou jedinečností nabízí.

Lidé, kteří mají odborné předpoklady jsou spíš štvanou zvěří, než vítanými host a spasiteli dlouhodobě ničeného potenciálu hlupáky. 

autor: Michal Riško

Veřejně hospodařit neznamená vyjídat

V dobách socialismu za bývalého Československa, kdy byla povinná práce, nebyla svoboda slova, pohybu a nebylo soukromé vlastnictví, tak jako ho známe dnes. V Československu se vyráběly nákladní, osobní automobily a motocykly, které se vyvážely do celého světa.

Touha po svobodě se v roce 1989 stala realitou. Komunisté skončili, ale mnozí soudruzi  přelezli do nových politických stran. S komunistických ředitelů státních podniků se mávnutím kouzelného privatizačního proutku stali do slova přes noc vážení podnikatelé ve svobodném Československu. Ale hlavně se odsunula vojska sovětské armády. Nikdo nechtěl, aby na našem svobodném území působily vojáci z jiné země než naší.

Vznikla ODS a privatizace se rozjela na plné obrátky, stejně jako miliardové kauzy nebývalých rozměrů. 

Československo se rozdělilo na Česko a Slovensko.  Privatizovali Češi ale i západní země. Výsledkem je dnešní hospodářská situace, kdy Češi jako pacholci pracují ve firmách cizích vlastníků, kteří zde realizují rentiérský kapitasmus, jehož cílem je ze získané kolonie vytěžit pro vlastní ekonomiku maximum. Že by naši západní přátelé platili stejné mzdy za práci Čechům jako ve svých domovských zemích, to si ani nikdo nemyslel. Ale i naše vlády se postupně stali přisluhovači vyžírků, kteří si přijeli do Čech jen dobře vydělat, vydrancovat potenciál a vytěžit maximum pro sebe.

Dnes Česko téměř nic ve finální podobě nevyrábí. V českých firmách se jen montují díly do zahraničních výrobků, které si zpět kupujeme za nehorázné peníze. Lidé, kteří nakupují v obchodech, tak podporují zisky ve stamiliardách západních vlastníků, kteří zde neinvestují a vyváží si vydřené peníze do svých ekonomik, kde dál a dál bohatnou, tatím co Česká republika za asistence místních politiků mele z posledního.

Závislost na potravinách, výrobních kapacitách západních zemí staví naši zemi do pozice kolonie, nechající se každoročně ožebračovat o stovky miliard, které se ve velkém ztrácí v jiných ekonomikách, daňových rájích, v neprůhledných firmách a dokonce i vzdálených trzích mimo Evropskou Unii. 

Češi jsou dnes spíš hosty ve vlastní zemi, ve které ekonomicky už dávno nevládnou. Z vládních politiků se stávají zaprodanci mediální propagandy zahraničních majitelů, jejichž cílem je pouze vyžírání ekonomického potenciálu šikovných a pracovitých lidí, kteří jsou ochotni se lopotit za směšnou almužnu rovnající se téměř výplatě důchodu v sousedních zemích.

Nastává období, kdy se Češi začnou vracet ke kořenům a vlastenectví Masarykova odkazu, nebo bude dál pokračovat optimalizace moderního systému globalizačního otrokářství založeného na nadvládě věřitelů zadlužených států, které zůstanou v začarovaném kruhu vazalů v područí novodobých poručníků vládnoucím dluhovým spirálám, určujících demokratickou většinu s mediální armádou dávkující kontrolovanou pravdu pro všechny. 

České republice by možná slušelo být více suverénní a nezávislou zemí, než vazalem evropského ekonomického fanatismu založeného na nerovně nastavené dotační politice, která je prolezlá výjimkami  od samého počátku.   

V roce 2023 podepisuje vláda pod vedením Petra Fialy z ODS smlouvu o vstupu vojsk NATO na území České republiky.

 autor: Michal Riško

Politika může být jako droga, budí v lidech osobní interes, ale i vlastenectví

Každý, kdo se dostane v životě k politice, často tak, že ho osloví nějaký známý, tak postupně zjistí, že kolem nás je vskutku mnoho lidí, kteří mají na stejné věci úplně odlišné názory. I zde začíná politika.

Umět odprezentovat své názory tak, aby se staly předmětem široké diskuse a následně skončily na smetišti politických názorů, nebo se objevily jako nosné myšlenky, které budou sdílet statisíce, či milióny lidí a stanou se smyslem života mnoha lidi, kteří chtějí zlepšit kvalitu svého života a svých dětí. To by mělo být ideálem a smyslem politiků, kteří chtějí formovat občanskou společnost bez předsudků, nenávisti a rozdělování společnosti vedoucí k lepší ovladatelnosti a často směřující k neznámému cíli o němž lidi vůbec neví jak dopadne.

Ano, základním principem je právě uchování občanské společnosti založené na humanismu, pluralitě názorů, demokracii a svobodě. Má to ale řadu ale…

Ne všichni do politiky přišli pracovat pro společnost se stejným úmyslem. U některých je vidět, už na první pohled, že jejich zájmy směřují daleko za obzory České republiky. Sponzoři politických stran z daňových rájů s utajenou identitou by měl být jednoznačný důkazem o tom, že politici krmení z cizích zemí budou jednoznačně prosazovat cizí zájmy. Hnutí STAN a jejich kyperští sponzoři nebyly doposud zveřejněni. Čí zájmy STAN hájí? Jsou to jejich tajemní mecenáši nebo občané ČR, kteří tahají za nitky a živí netransparentní politické projekty?

Například, když politik za ODS oznámí, že v případě stažení obchodování ČEZ z burzy by poškodil zájmy minoritních akcionářů ze soukromého sektoru, tak je více než jasné, že když je ohrožena celá populace energetickou chudobou a upřednostňuje zájmy privátní menšiny, která si peníze odvádí do soukromých kapes, musí existovat jediný racionální důvod, proč má interes, který odsouvá občany a voliče na druhou kolej.

Příkladů je z celého ekonomického spektra dost. Další zajímavostí je fakt, že surovinové zásoby a především těžbu surovin na našem území dnes kontrolují, z velké části zahraniční firmy, které českým firmám vytěžené suroviny prodávají a zisk opět vyvádí do zahraničí na úkor české ekonomiky.

Po diamantovém dole v Africe zůstala obří díra, která je viditelná i s vesmíru, ale africkým lidem zbyly jen oči pro pláč. Dnes se hospodářská těžba nadnárodních společností s neomezenými zdroji peněz už třicet let zakusuje do české ekonomiky za vydatné pomoci moderní techniky a celý proces se zrychluje a precizuje do takových detailů, že například německé, francouzské a holandské společnosti vědí kolik se denně zkonzumuje potravin v jejich řetězcích až do poslední vesnice, a protože neexistuje žádný Český řetězec, který by představoval skutečnou konkurenci, tak se ceny potravin stále zdražují a boří jednu hranici za druhou. Přitom ve svých domovských zemích jsou kvalitnější potraviny levnější než v Česku. 

Jako dobrý národohospodář by měl český politik umět nastavit podmínky pro české podnikatele tak, aby nebyli jen otroky (subdodavateli) firem, které do české ekonomiky nevkládají investice, ale jen vyvádějí zisky do daňových rájů nebo do mateřských ekonomik, které bohatnou na úkor českého státu a práce místních lidí. Takové peníze se často do naší ekonomiky vrací jako půjčky, ze kterých si další kolonizátoři s velkou pompou vyvádí další peníze v podobě splátek a hlavně tučných úkorů, které dál decimují investiční možnosti naší země.

• Jak dlouho potrvá řízená devastace české ekonomiky ve prospěch vnějšího světa? 
• Kolik lidí musí přijít k volbám a dát stopku žonglérům s národními dluhy? 
• Bude práce českých lidí to jediné, co zachrání budoucí generace?
• Proč jsou zahraniční partneři zvýhodňováni o proti českým firmám?
• Existuje politická síla, která zatočí s populismem, lhaním a podvody na voliče?

Možná ano. Proto musí být politici ve stejném týmu jako ti, co si je platí.  Potřebujeme takové podnikatele, kteří v Čechách odvádí daně na důchody, zdravotnictví a služby státu. A ne takové, kteří vyváží zisky mimo naší zemi, aby si doma dál přilepšovali svou bohatou ekonomickou bilanci na úkor do hola oškubaných Čechů.

Bude potřeba stavět naše zájmy vždy na první místo. Ne mlčky přihlížet kolonizaci všeho, co generuje zisk do kapes lidí, kteří si do Čech přijeli jen vydělat a zainteresovaní politici jim v naší vlasti budou umetat cestičku s krve a potu důvěřivých Čechů, kteří už řadu let jsou pacholky pracující ve fabrikách na výrobu dividend pro podnikatele z jiných zemí, které české zájmy často vůbec nezajímají.

Věřit bohatým kamarádům, že Vás neoškubou je přeci naivní.

Můj názor na EU

Na začátku každého příběhu je ušlechtilá myšlenka, následuje nadšení. V případě EU to byla mega mediální kampaň, která EU vychvalovala za veřejné peníze a potom proběhlo těsné hlasování občanů o vstupu. 

Tak asi takto ve zkratce proběhl vstup Čechů do EU, na který mnozí už zapomněli. Zajímavým momentem byla ona zmiňovaná kampaň, ve které nezaznívaly žádné názory, které by ukazovaly na případná negativa, ale jely se jen bomby pozitivní kampaně.

Nepříklad vůbec nezaznělo, že dotační politika EU rozdává největším státům výjimky, kterými znevýhodňuje ostatní malé země tím, že od samého počátku křiví konkurenci schopnost v neprospěch těch nejmenších. Ty se po otevření trhu postupně stávají jen koloniemi těch nejbohatších, kteří si do nekonečna vybírají z investic v ČR každoročně svou nestydatou dividendu vyžírků převlečených za kamarády.

Ekonomicky bohatý, nezávislý stát se pod kuratelou novodobých kolonizátorů pod rouchem falešných spojenců, stává zemí zcela závislou na západní ekonomice, lehce vydíratelnou a systematicky chudnoucí zemí, která se rok od roku propadá stále více do dluhů a nesoběstačnosti a stále větší závislosti nadnárodních korporacích, diktujících nekompromisní ekonomické podmínky, kde překvapivě vyhrávají stále dokolečka stejní hráči.

Česká Jawa, Škoda, Tatra a tisíce prosperujících firem s celosvětovým věhlasem mizí rychle v zapomnění, stejně jako hrdost Čechů, kteří pracují za žebrácké platy, které jsou dokonce mnohdy nižší než důchody našich bohatých sousedů, kteří si za královské peníze užívají klidného stáří.

Od dob socialismu se Česko změnilo z ruské kolonie na kolonii západní. Navíc jako “bonus” nabírá každým rokem celá země astronomické dluhy, které pod dohledem proglobalistické vlády přihlížející dalšímu ožebračování občanů,  před volbami naslibovala prosperitu a zlepšení kvality života, aby vzápění své sliby bez mrknutí oka hodila s noblesou za hlavu.

text není dokončen

Můj názor na korespondenční volbu je trochu veden vlastním rozumem, kde se snažím si odpovědět na základní otázky.

Kdo volí politiky a za jakým účelem?

Jsou to občané země, ve které žijí nebo ti, co se rozhodli žít jinde a na Českou republiku si nenajdou čas ani jako turisté?

Má každý občan české republiky právo volit stejně, jako každý jiný. Skupina lidí, kteří mají volit korespondenčně ze zahraničí už tím jasně diskriminuje další občany české republiky, protože ti mohou volit jen v ČR a nikoli v cizích zemích.

Konec,  konců, když chtějí čeští občané volit, tak mohou přijet a učinit tak jako všichni, kteří se rozhodli žít zde a řídit se platným volebním zákonem.

Mimo to je ze světa známé, že korespondenční volby opakovaně ukázaly manipulaci s hlasy a další netransparentní kauzy se stále objevují.

Primární zájem o tom, jak bude vypadat politická reprezentace by měli mít lidé žijící z dané zemi a nikoliv ti, kteří zde dlouhodobě nežijí a často jejich zájem o život v ČR je minimální.

Volby jsou snad svátkem demokracie a nikoliv další komplikací, která bude navíc opět rozdělovat společnost.

Konečně právo volit pro občany České republiky není nikomu upíráno, stejně jako to není povinnost, za kterou by se lidé trestali.

Myslím si, že více by se měli politici z TOP 09 a STAN zajímat o milióny lidí, kteří v Čechách k volbám nechodí, než o zlomek těch, kteří jsou mimo ČR z mnoha objektivních důvodů.

Korespondenční hlasování pro pár lidí, kteří mohou přijet volit je další vyhazování veřejných peněz ve prospěch lidí, kteří často ČR opustili ze soukromých důvodů, které nemají s politikou nic společného. 

Podle posledních informací má být dokonce problém s ústavností korespondenční volby.

A co prosperita, soběstačnost a dobré jméno. Tohle evidentně současné politiky nezajímá.